Vánoční akademie

21.12.2015 08:02

Akademie 2015

   „Vivat academia, vivat“, tak nějak by možná znělo volání  účinkujících i diváků, kdybychom se pohybovali na akademické půdě. Šlo však o naši školní akademii, kterou žáci kompletně věnovali nejen svým rodičům a známým, ale celé široké veřejnosti.

   Byl to náš skromný, avšak velmi úspěšný, příspěvek do klasické předvánoční pohody. Na samotném počátku byl nápad, idea, pouhá myšlenka. Školu je třeba představit jako instituci, která není pouhým vzdělávacím ústavem, kde se zkouší vyjmenovaná slova, stupnice tvrdosti a třeba násobení velkých čísel. Škola je živý, tvořivý  a tvůrčí organismus... A tak vlastně vznikl plán akce velké, akce náročné, plán žákovské akademie.

   Každá třída, každý vyučující, ti všichni přemýšleli, vymýšleli a realizovali.Jak a co předvést, jak se prezentovat, co je výborné a co zaujme. Všechna pro i proti se zvažovala a posléze převáděla v pohyb, mluvené slovo, zpěv či hru na nějaký nástroj. Týdny zkoušení a přípravy dospěly ke svému konci v polovině prosince. A nastala chvíle, kdy celou práci hodnotí kritik nejpřísnější, tedy publikum.

   V ten čtvrtek, 17. prosince, byly mnohé děti nervózní již od rána. Někteří, pedagogy nevyjímaje, ještě na poslední chvíli prováděli drobné, téměř nepostřehnutelné, avšak z pohledu účinkujících zásadní a nesmírně důležité úpravy.

   A to napětí. Přijde vůbec někdo, nebude sál poloprázdný, neskončí vše průšvihem? Tyto a podobné myšlenky se podvědomě objevovaly.

   Kolem šestnácté hodiny začalo být jasno. Do kinokavárny se rychle přemístily další

židle z učeben a v sedmnáct hodin bylo plno.Zájem byl skutečně obrovský.

   Akademii oficiálně zahájil Mgr. Martin Zicháček, ředitel školy, a poté se program rozjel přesně podle daného plánu. S tím, co se vzápětí bude dít, nás průběžně seznamovali pečlivě vybraní moderátoři, jinak žáci sedmé třídy.

   Školní sbor, roztomilé vystoupení těch nejmenších z mateřinky, pohybové vyjádření prvňáčků a recitaci, těch otrlejších, tedy druháků, vystřídal téměř klasický balet na motivy Petra Iljiče Čajkovského. A kdopak si troufl na Labutí jezero? Dívky ze čtvrté a páté třídy, kdo ví, možná se právě v té chvíli zrodila nová primabalerína... A jelo se dál. Třeťáci upoutali svým zpěvem klasických koled, leč také provedením písně „Tisíc andělů“. A těsně před přestávkou diváky zaujala družina nejen zpěvem, ale také bezchybnou hrou na flétnu. V provedení mladších žáků šlo o píseň „Bílé Vánoce“ (Bing Crosby či Karel Gott by možná brali takový doprovod), starší žáci zahráli rovněž klasiku „Nesem vám noviny“.

   Během přestávky jsme provedli namátkový průzkum mezi diváky. Samozřejmě anonymně, jakoby nic. A fajn, ohlasy pouze pozitivní. To potěšilo.

   Konec pauzy, všichni jsou na svých místech a děvčata ze šesté třídy předvádějí své umění při hře na zobcovou flétnu. Paráda. A opět nastupuje 4. a 5. třída. Tentokrát s divadelní hrou „Tři králové“. Vzápětí se na scénu v rytmu „Jingle Bells“ vplížily žákyně osmé třídy s báječným smyslem pro melodii a rytmus. Pásmo sedmáků, složené z koled, vtipů, hry na flétnu a recitace Karla Jaromíra Erbena, zaujalo i pobavilo. Hned nato jsme se přenesli do Latinské Ameriky. To Alice ze šestky se svým tanečním partnerem předvedla přímo profesionální kreace v rytmu samby, rumby a dalších melodií.

   Čas se však nachýlil. Na závěr se kinokavárna rozezněla „Vánočním kánonem“ v podání našeho školního sboru. A to byl opravdovský konec.

   Akademie se povedla, akademie se líbila a příště, příště bude určitě ještě lepší.

   Tak tedy: „Vivat academia!“

PaedDr. L. Kašpar, učitel

FOTOGALERIE