Nejvtipnější slohové práce

10.03.2016 10:49

POHÁDKA O ŠKOLNÍ SVAČINĚ - VOJTA V.

Jednoho krásného dne mě vzali a dali do školní aktovky. Jela a jela a jela jsem autem do školy.  Nikdo si mě pořád ani nevšiml. Ale najednou si mě někdo všiml. Vzal mě do ruky. Jednou do mne kousl. To bylo ještě dobrý. Nic moc se mi nestalo. A bylo zvonění, další přestávka. Lekla jsem se, ale nic se nedělo. A další zvonění, další přestávka. Další přestávku jsem přežila. Pořád jsem ležela v tašce, když najednou CCRRRR. Zase jsem se lekla. Bylo ticho. Už mi to připadalo divné, že nikdo nejde. Byla čtvrtá hodina. Řekla jsem si, že se mi nemůže už nic stát. Ale neměla jsem to říkat. Znova CCRRRR. Říkám si: Teď už se fakt nebojím. A měla jsem se bát. On přišel a snědl mě...


VELKÁ MATEMATICKÁ POHÁDKA - MATOUŠ K.

Byl den, jako každý jiný. Oblékl jsem se, posnídal, umyl a jel jsem do školy. Cestou jsem viděl lidi v obchodě a jak někdo venčí psy. Zaparkoval jsem kolo u školy. Když jsem vešel do školy, vzal jsem si bačkory a šel do třídy. První hodinu jsme měli matematiku. Na začátku hodiny paní učitelka napsala na tabuli logickou slovní úlohu. Měli jsme do konce hodiny na to přijít. Pak jsme pokračovali rozstřelem, hrou s čísly a pak jsme pracovali v pracovním sešitě. Všichni jsme na to koukali pořád jak vorvani a nemohli jsme to pořád pochopit. Pořád jsme pokračovali v učebnici a sešitě, ale já pořád koukal na tu úlohu. A nemohl ji pořád a pořád vyřešit. Až potom přišla admirálka Houžvičková. A řekla: ,,Může tam být i písmeno?" A v tu chvíli mi došlo, že M je římská číslice TISÍC, a tak jsem logickou úlohu taky vyřešil.


JAK MRAVENEC PŘEROSTL ŽIRAFU - HONZA S.

Byl jednou jeden mravenec, který si přál být větší než žirafa. Všichni mu říkali, že je blázen. I jedna pyšná žirafa se mu smála. Ale mravenec si nic nedal říct. Zkoušel posilovat, víc jíst, ale nebylo mu to nic platné. Začal jíst i různé bylinky - heřmánek, mátu a jiné, ale nic a nic nezabíralo... Mravenec byl tak smutný, že začal jíst různá semínka, co na zemi a v zemi co našel. Najednou začal růst a růst jako to semínko a po chvilce byl větší než žirafa. A tak se najednou on mohl z vrchu smát jí, že je nakonec opravdu větší.


O ŽEHLIČCE, KTERÁ ZAPOMNĚLA, JAK SE ŽEHLÍ - MARUŠKA N.

Byla jedna žehlička. Už tři a dvacet let žehlila. Až jednou se sama sebe zeptala: ,,Co by beze mne ta má rodina dělala? Prádlo by měli zmuchlané, neupravené... Chci do světa a teď hned!" Tak se vydala na cestu. Byla to dlouhá a únavná cesta, samá špína okolo. Jela okolo auta, bláto stříkalo a ona byla celá zablácená a špinavá. Potkala i velikého psa. Tak se ho lekla, že upadla na zem. Byla na něj tak naštavá, že řekla: ,,Koukni ty nemehlo jak teď vypadám! Jsem špinavá, vyděšená a naštvaná. Radši mi uhni z cesty ty nemehlo!" ,, Promiň, promiň, omlouval se pes. ,,Omluva mě ale nevyčistí, pořád budu špinavá. " ,,Hmmm, tak se měj, žehličko. " Řekl pes. Ale žehlička nic neodpověděla. Zapomněla tím pádem na zem úplně, co je a co umí. ,,Musím se někam vrátit..." řekla si. A tak se otočila a bloudila a bloudila, až ji našla rodina, u které dřív žila. Ujala se jí, opravili jí, umyli, vzali do ruky, zapnuli do zásuvky a naučili zase žehlit. Dělat práci, kterou uměla a umí dobře i dnes. Doma je prostě doma.